Martin Hanke

Už jako malý kluk jsem obdivoval zbraně, vojáky a veškerou vojenskou techniku. Díky podpoře mých rodičů jsem se stal členem střeleckého oddílů. Skvělé místo! Plno zbraní a já z nich mohl střílet!
Další zkušenosti přišly na vojně. Sloužil jsem u dělostřelectva jako „průzkumák“ – topograf. Mým úkolem bylo připravovat palebná postavení pro samohybná děla, raketomety a následně jim určovat hlavní směr střelby. Neustále na cvičení, v pohybu, v terénu, se samopalem na zádech. Zkrátka vojna jako řemen.

Po vojenském výcviku přišla chvíle pauzy. Netrvala však dlouho. Zbraně mi chyběly. Do mého života  vstoupily zbraně na černý prach – perkusní předovky. Dva roky plné smradu, dýmu, jisker a odlévání olova. Byť jsem vlastně zažíval takové non-stop Vánoce, nestačilo to. Abych se mohl věnovat mé největší zálibě, zbraním z 2. světové války, bylo potřeba pořídit si zbrojní průkaz.
Ano. Přiznávám. Jsem nadšenec pro historické zbraně z 2. světové války a období těsně po něm. Raději se mě na ně neptejte, nebo si budeme povídat hodiny a hodiny…

S tím vším vlastně souvisí i mé působení na střelnici. Zbraně a vše okolo mě prostě a jednoduše baví. Proto se na Devítce cítím, jako ryba ve vodě. Pracuji zde jako správce, instruktor a zbrojíř. Užívám si, že zde mohu, mimo jiné, zkoušet a analyzovat výkonnost zbraní. Co která umí…. prostřelí, zničí… 

Mým úkolem je mimo zážitkovou střelbu údržba zbraní. Jejich čištění, kontrola technického stavu a opravy.